domcon.cz

Nejvyšší hora Julských alp, nejvyšší vrchol Slovinska a bývalé Jugoslávie. Bez 136 metrů skoro třitisícovka. Tak to je on, Triglav. Jelikož jsem v roce 2020 strávil jeden semestr na Erasmu v Koperu (SLO), byl Triglav jasným cílem už od té doby. Tehdy nám nepřál covid, absence vybavení a po delší nemoci ani fyzička. Plán na zdolání vrcholu vznikl celkem rychle, ale do poslední chvíle nebylo úplně jisté, jak vše proběhne.

Pro cestu na vrchol jsme si vybrali jednu z nejméně známých cest – z doliny Krma. Vzdušnou čarou je to jen kousek od doliny Vrata, kde se nachází Aljažev dom, výchozí bod nejoblíbenější a nejfrekventovanější výstupovky. Jedním z hlavních důvodů pro náš výběr byla slibovaná pestrost přírody a výhledů na trase. Tato trase je vhodná i jako výstup na Triglav pro začátečníky.

Trasa Pri lesi – Konjsko Sedlo – Dom Planika – Triglav: https://mapy.cz/s/levutomeko

Příjezd a parkování pod Triglavem

Začínat jsme měli na parkovišti „Pri lesi“, kam jsme se hned ráno vydali. Cestou nás zarazila auta parkující několik kilometrů před cílem v navigaci a za chvíli i značky zákazu vjezdu. Ačkoli nás posádka auta, které ze zákazu vyjelo, ujistila, že je to v pohodě, brzy jsme zjistili, že není. Dalo se sice jet dost daleko, ale potom jsme narazili na naložený kamion dřeva a harvestory likvidující kalamitu, kterou napáchal vítr pár týdnů zpět. Znamenalo to tedy couvání a otáčení na úzké lesní cestě, která spíše připomínala tankodrom. Dojeli jsme až do vesnice Kurja vas, kde bylo improvizované oficiální parkoviště (bez poplatku, a to je ve Slovinsku co říct!). To znamenalo jít o 5 kilometrů dál, než bylo v plánu, ještě k tomu po pevné cestě. A zpátky samozřejmě to samé.

Cesta na Dom Planika pod Triglavom

Cestu jsme si nedobrovolně prodloužili, ale měli jsme dost času a tak nás to ani moc netrápilo a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. Po překonání těžebních strojů jsme se postupně dostali k první chatě – Kovinarska koča v Krmi, která byla zavřená a vypadalo to, že dlouhodobě. V ten moment se nám poprvé ukázalo údolí obklopené Pršivcem, Debela pečí a Debeli vrhem 😀 Po 5 km cesty jsme konečně dorazili k parkovišti Pri lesi, kde stálo jedno auto na parkovišti a jedno auto mimo něj. K tomu se ještě dostaneme cestou zpátky. U parkoviště se nachází i zdroj pitné vody, takže můžete bez obav doplnit zásoby.

Od parkoviště už začíná kamenitá cesta stoupat, zatím v lese a ve stínu. Potkáváme prvního trailového běžce, který už běží dolů a nemá ani běžeckou vestu. Nejde se úplně dobře, protože cesta připomíná spíše suťoviště a kameny pod botami ubírají síly. Netrvá to ale dlouho a náladu zlepšují výhledy do údolí, kde je vidět i Kovinarska koča (rozuměj malá tečka). Za chvíli se cesta relativně narovná a dostáváme se na malou loučku výstižně pojmenovanou „Malo polje„, následuje větší loučka, ta už je jen „Polje„. Obě místa jsou fotogenická a jako dělaná pro krátkou přestávku. Nad velkým Poljem se nachází další zdroj vody, o jehož pitnosti by se dalo polemizovat, jelikož se nad ním nachází ještě pastviny krav. Výborně ale poslouží jako ochlazovací bazének, protože od těchto polí už na stín zpravidla nenarazíte.

Nad korytem s vodou, která se nachází ve výšce naší Sněžky, je první rozcestí. Jdeme kratší cestou po JK10, ale je to jedno, protože se obě po chvilce zase sbíhají u salaše na Planina Zgornja, kde si dáváme i první větší přestávku na svačinu. Kousek nad chatou se nachází další koryto s vodou, u kterého se cesty znovu rozdělují, tentokrát však dávejte pozor, kudy chcete jít. Jedna cesta vede na Konjsko sedlo (ideální na Dom Planika) a druhá cesta směrem na Kredaricu (Triglavki dom). My máme rezervaci v chatě Dom Planika, takže pokračujeme směrem na Konjsko sedlo. Cesta z rozcestí začíná pořádně stoupat a pro dnešek je to nejprudší stoupání.

Místy je to až trochu lezecké a člověk musí s těžkým batohem po čtyřech. Po několika minutách chůze už v zajímavějším terénu jsme v Konjskom sedle (2 020 m), odkud jsou krásné výhledy do všech stran. Je to velké rozcestí, protože se odsud dá jít na Kredaricu, na Dom Planika, Valentina Staniča i Vodnikov dom. Dost fouká vítr, takže se moc nezdržujeme a pokračujeme směrem na nás Dom Planika, který už (ne)máme skoro na dohled. Zbývá posledních 380 výškových metrů (my budějčáci to počítáme na Kletě, takže jen necelá jedna Kleť), ale s koncem dne už docházejí i síly a klikaté cestičky skrz vrstevnice nejsou ničím příjemným. Žene nás ale vidina podvrcholového piva a teplé večeře. Jakmile se dostaneme nad Mokrou skalu, vítr se opět nepříjemně zvedá, ale už je vidět střecha chaty a nohy na autopilota dojdou k dnešnímu cíli. Akorát včas před večeří, protože během doby večeří pro ubytované s polopenzí personál nově příchozí neubytuje.

Dom Planika pod Triglavom 2 041 m

Do chaty jsme měli předem udělanou rezervaci, protože počet míst je značně omezený a jediné, co vážně po celodenní chůzi nechcete, je počítat s místem a po příchodu zjistit, že je plno. Rezervaci snadno uděláte přes portál Slovinského alpského klubu – https://en.pzs.si/koce.php?pid=32. Chata nabízí slevu pro členy Alpinvereinu, cena za noc tak byla pouhých 16 EUR, platí se na místě při ubytování (pozor, během večeří 17:30-19:00 neubytovávájí!), chtějí vidět kartičku klubu a spacák/vložku do spacáku. Pokud spacák/vložku nemáte, účtují nějaký příplatek.

Polopenzi ani snídani jsme neobjednávali, protože u polopenze si nemůžete z jídel vybrat a zpravidla to nebývá žádná výhra. Všechno lze zakoupit i na místě, platit jde překvapivě i kartou. Jelikož chata nemá tekoucí vodu, pitná voda má doslova hodnotu zlata (= 4,5 EUR za litr). Pivo je za přijatelných 5,5 EUR, večeře se dá pořídit od 8 do 17 EUR. My volíme „meat stew“ (což je polévka) a guláš s polentovými plackami. Jídlo je dobré, ale trochu nedochucené, nicméně na horskou chatu lepší standard. Hlavně že mají Union Rader Grenivka 😀 V jídelně potkáváme čechy, vedle kterých parkujeme, takže si máme i s kým popovídat.

Místnost pro spaní je vybavena palandami, každý má k dispozici polštář a dvě deky. V předsíni jsou k dispozici pantofle na přezutí, takže je nemusíte jako já tahat s sebou nahoru. V červenci bylo v noclehárně horko a vlhko, takže dvě deky nebyly potřeba, spacák už vůbec ne. Jako na každou chatu doporučuju s sebou vzít špunty do uší a masku na oči. Spousta lidí chce být na vrcholu na východ slunce, takže se balí v půl 4 ráno a svítí si čelovkami a ostatní vzbudí.

Záchody už nejsou umístěny přímo v chatě, ale postavili nové hned vedle. Jsou to suché záchody s nerezovou mísou a prkénkem. V okolí 5 metrů jsou dost cítit, ale v takové výšce jste rádi za cokoli, co připomíná koupelnu :D.

Po relativně krátké noci se probouzíme do slunečného dne. Snídani si neseme svojí, já si kupuju jenom kafe, které chutná hůř než z automatu, ale něco teplého ráno potěší. Venku je celkem zima, takže se jen rychle najíme, rovnou oblečeme do sedáků a vyrážíme směr ferrata.

Cesta na vrchol Triglavu přes Gorjanska pot

Nejdeme běžnou frekventovanou cestou (a pro naprosté začátečníky vhodnou) přes Triglavska vrata a Malý Triglav, ale přes volíme cestou Triglavskou škrbinou, kudy vede Gorjanska pot. Moc informací o ní na internetu nedohledáte, takže vlastně moc nevíte do čeho jdete. Obtížností bych řekl, že je to možná B/C, místy lezení bez jištění úrovně 1 (max. 1+). Při nástupu i v červenci počítejte se sněhovým polem a je dobré mít alespoň jednu hůlku. Cestou jsme na nepotkali živou duši, což jsme si užívali před příchodem na „Václavák“.

Docela dlouho není vidět žádná značka, ale když půjdete přímo pod skálu, ukáže se vám nakonec velký typický puntík. Tam cesta začíná, chvíli se leze bez jištění, ale nečekají vás žádné záludnosti. Po pár desítkách výškových metrů konečně začíná lano, které nás uklidňuje, protože těžký batoh má tendenci vás táhnout dolů a kroky nejsou vždy úplně jisté. Ferrata je vcelku jednoduchá a zábavná, v jednom místě se leze korytem, kde často padají kameny, helma je tedy povinností, zkušenější mohou ferraťák nechat doma, ale přesto ho doporučuji mít.

Přibližně po půl hodině od odchodu z chaty jsme dorazili do sedla Triglavska škrbina, kde se napojují trasy ze západu. Přes mraky jsou vidět rakouské i italské vrcholky. Odsud vede suťovištěm zajištěná cesta až na vrchol Triglavu. V protisměru už potkáte hodně lidí, většina běží dolů bez jištění, což nemusí být někomu příjemné a je třeba s tím počítat. Ve vrchní části už to není jen choďák, ale člověk musí trochu přemýšlet, kam šlápne. Tam jsme opět za lana rádi. Posledních pár desítek výškových metrů se už ukazuje Aljažev stolp a mravenci kolem něj.

Po hodince přicházíme na vrchol a díky počasí na nás čekají nádherné výhledy a taky spousta lidí, což se dalo čekat. Během dvou dnů jsme zdolali 2 048 výškových metrů na necelých 16 kilometrech. Bez přestávek a přenocování by nám samotná cesta zabrala 5,5 hodiny chůze.

Cesta z Triglavu dolů

Na vrcholu krátce posvačíme, pokecáme s Moraváky z chaty, vyfotíme skupinové fotky a vyrážíme dolů, protože nás čeká sklesat 2 výškové kilometry. Z toho malou část po přelidněné ferratě. Dolů jdeme přes Malý Triglav a ferratu Plezna pot (A/B). Jelikož je cesta opravdu hodně frekventovaná, jsou kameny uklouzané a ještě se vyhýbáte s nahoru stoupajícími lidmi v nevhodné obuvi, bez helmy atd. Jsme moc rádi, že jsme na vrchol nešli tudy. Cesta z vrcholu na Triglavski dom tedy zabere opravdu hodně času a stojí mne dost nervů. Zachraňují to ale nádherné výhledy do všech dolin okořeněné průlety zásobujícího vrtulníku.

Na chatě Triglavski dom čekám na ostatní, dáme si ještě jednoho radlera, místní buchtu a vyrážíme na nekonečné klesání suťovištěm na sluníčku. Naštěstí fouká vítr, takže není takové horko a ze začátku jdeme dokonce ve větrovkách. Zpátky jdeme trochu jinou cestou a na výstupovou trasu se napojujeme až u známého koryta s vodou. Cesta dolů opravdu neutíká, nenabídne ani žádné pěkné výhledy. Po sestoupení k parkovišti Pri lesi nás ještě čeká 5 km po tvrdé cestě k autu, což už přestávají zvládat moje chodidla v kotníkových pohorkách a dělají se mi pěkné puchýře. Jsme ale rádi, že jsme nenechali auto stát cestou v lese, protože auto mimo ofiko parkoviště ze začátku reportu má od správců parku na čelním skle tučnou pokutu za parkování v národním parku..

Trasa Triglav – Triglavski dom – Pri lesi: https://mapy.cz/s/delokomepe

Shrnutí a zpětné ohlédnutí

Trip report píšu téměř přesně po roce od zdolání Triglavu, mezitím jsem měl tu čest vylézt na ledovec Grossvenediger a další vyšší hory (například výstup na Mangart), takže je můj pohled zpětně zkreslený těmito událostmi.

Na Triglav jsem se hrozně těšil a znamenalo to pro mě více než jen zdolání dalšího vrcholu. Zpětně výstup hodnotím velmi pozitivně, ale má to svá ALE. Výběr cesty znamená opravdu hodně a kdybych měl jít na Triglav znovu, určitě zvolím jinou trasu, pravděpodobně tu z Aljaževa domu přes Bambergovu pot. Obecně je ale lepší koukat na Triglav, než koukat z Triglavu, takže určitě nezapomeňte na Škrlatici nebo Mangart.

Lezecky ani technicky výstup nijak složitý není a fyzicky ho zvládne i trochu trénovaný člověk. My jsme táhli zbytečně moc věci a měli tak těžké batohy. Nalehko se dá jít mnohem rychleji a trasu zvládnout nahoru i dolů během jednoho dne. To už bych netrénovanému člověku nedoporučil, 2 000 metrů nahoru a pak dolů v tomhle terénu už není pro každého. Na otázku „Jaké boty si vzít na Triglav“ bych odpověděl jednoduše – pokud jdete na těžko, vezměte si kotníkové pohorky s pevnější podrážkou. Pokud zvolíte výstup na Triglav za jeden den, postačí vám určitě lehké trailové boty. Každopádně volte obuv, kterou máte dopředu vyzkoušenou a prošlápnutou!

Vybavení na Triglav

Vybavení:

• pohorky LaSportiva TX5 GTX
• batoh Deuter AirContact Lite 45+10
• sedák Ocún twist + ferratová brzda
• helma Black Diamont Half Dome
• trekové hůlky Forclaz MT 100 Comfort
• čelovka Forclaz HL 100 USB
• polarizační brýle kategorie 3
• hygienická vložka do spacáku (Hüttenschlafsack)
• hydrovak na vodu 2 litry

Vaření a jídlo:

• čokoládová ovesná kaše
• jerky, protein sušenky, mix oříšků, Nutrend energy gely

Oblečení:

• hardshell bunda Tilak Stinger Pro
• hybridní bunda Simond Alpinism
• ferratové rukavice Black Diamond Craig Half Finger
• kšiltovka
• nákrčník
• pláštěnka, pláštěnka na batoh, nepromokavé kalhoty
• hodinky Garmin Fenix 7
• powerbanka a kabely na mobil a čelovku
• opalovací krém SPF 50
• maska na oči a špunty do uší